Eliška II.

Dneska jsme si přivezli Elišku druhou. Tentokrát to není několikadenní holátko, ale měsíční liška, a je odchovaná člověkem, takže už snad nehrozí, že by došlo k nějakým náhlým komplikacím. Maso jí ale zatím moc nejede, takže kojící mánie pokračuje... Snad se jí bude dařit lépe, než Elišce první.
Je moc krásná! A je to pěkná raubířka.

Eliška nás opustila.

Bohužel, dnes v noci Eliška umřela... Nezachránily jí ani injekce u veterináře. Po odčervovací tabletě přestala jíst, začalo z ní lézt obrovské množství červů několikrát za sebou a začala ztrácet na váze... Nezbývá než doufat, že poslední z jejích žijících sourozenců, kluk Mou, to zvládne. Podle všech zpráv se má dobře. A ty, Eliško, se máš snad taky líp :(

První procházka

Dneska mě vyndali z boudičky, a svýma ještě napůl slepýma očima jsem zírala, jak jen jsem mohla - kolem mě bylo spousta místa, něco na mě ukrutně svítilo a zase ten pes mě pořád olizoval a jednou mě málem zašlápl! Všechny okolo jsem počůrala, aby si mě pořádně všimli, a pak, když mi ten pes někam utekl, jsem začala kmitat nožičkama a najednou jsem běžela! A tak jsem utíkala a utíkala, až jsem vůbec nemohla, tak mě zase dali do boudičky a já jsem spokojeně usnula :)
Dneska to byla vážně fuška.

Už vidím!

A taky pěkně koušu :) Začínám zkrátka připomínat ZVÍŘE.

Zůstala jsem sama

Všichni sourozenci už jsou pryč! Měli jsme s taťkou co dělat, abychom nebrečeli, když nás opouštěli... Jeden bráška je ve Slaném a prý se má dobře, spí s novým páníčkem v posteli, jedna sestřička je u dalších lišek v Teplicích a poslední, náš nejmenší bráška, je ve Šluknově u sokolníků - také jako nový rodinný mazlíček, nikoli jako návnada.
Ještě, že jsem ještě slepé holátko, jinak bych se na to nemohla dívat. Ale zase je fajn, že teď už je všechno mlíko jenom pro mě!