Že by se přeci jen Eliška stala regulérním domácím mazlíčkem? Roste jako z vody, má za sebou spoustu návštěv různých škol a školek a kromě zmizení jedné svačiny a roztrhání jedné žirafy nic vážnějšího neprovedla :)
Ale hlavně - doma už nevyletí z boudy jako torpédo a nesápe se po všem, co... no vlastně úplně po všem, ale je z ní kliďas, dokonce si jen tak LEHNE a leží! I s Porťasem!
A ještě jedna zvláštní věc se přihodila. Na jejím kotci už pracujem, ale zatím má dočasně svůj pokoj. Když jsme šli na procházku, nechali jsme jí tam otevřené okno (ano, přiznejme si to, mívá tam poněkud zatuchlo), které jsme žel bohu zapomněli zavřít, a aniž bychom si to uvědomili, po procházce jsme tam Elišku zase zavřeli. No, zavřeli, to asi u místnosti s otevřeným oknem není úplně přesný výraz. Eliška tuto skutečnost samozřejmě brzy objevila a jelikož se pokojík nachází v přízemí, během chvilky byla na zahradě. Těžko říct, jak dlouho trvalo, než jsme si toho všimli, ale útěkářku jsme našli šmejdit hned pod oknem!
Trochu to sice zmenšilo naše obavy, že by frnkla hned, jak by se jí naskytla příležitost, ale stejně pro jistotu bez kšír neuděláme ani krok :)
